Z hlediska frenologie (tvar lebky), jež staví své poznatky na základě skutečnosti, že mozek se nepřizpůsobuje tvaru lebky, nýbrž lebka se přizpůsobuje tvaru mozku, lze usuzovat schopnosti a duševní sílu jedince.

Fyziognomie je věda založená na studiu lidských rysů, jež jsou jednak stálé (konstantní) a měnivé (korelativní). Je to v podstatě analýza charakterových vlastností, jež prozrazuje zevnějšek člověka.

Chceme-li vykládat hru svalů, na kterých fyziognomie staví, je třeba znát i stavbu kostí (frenologie), protože obličej je sice náležitě charakterizován pohybujícími se svaly, ale tyto pohyby jsou vždy závislé na volnosti, které jim dají kosti.

Již Platón se údajně zabýval těmito vědami, neboť nechtěl míti mezi svými žáky nikoho, kdo již zevnějškem prozrazoval neschopnost.

 

 

Poprvé jsem se o těchto vědách dověděla před mnoha lety v manželské poradně, kterou jsme kdysi navštívili s manželem, jsouce pevně rozhodnuti udělat vše pro záchranu našeho podělaného manželství, a jejíž pracovnice se těmito vědami zabývala v praxi (jak dlouho netuším).

Paní psycholožka mi vysvětlila, že z hlediska fysiognomického se k mému muži mnohem více hodí jeho milenka, neb jsou si fysiognomicky velmi podobní, nejen vysokou, mohutnou, korpulentní postavou, ale i zjevem a rysy. Oba mají světlou kůži, světlé obočí, světlé oči, jsou plavovlasí s velkou hlavou a též mentálně jsou tudíž na stejné, vyšší úrovni. „Proto si s vámi nemůže tak rozumět," pravila paní psycholožka a soucitně se na mě, člověka malého tělem i duší, zahleděla.

Právě jsem se dověděla, že jsem moc černá a blbá. Připadala jsem si jako briketa a přemýšlela, zda bych musela mít na krku místo své, dle mého názoru normální hlavy, manželův obrovský mangul, obrostlý světlým čmejřím, abych byla zařazena mezi inteligenty.

Ještě před rozvodem jsem od svého manžela obdržela knihu Tajemné vědy okultní v praxi, patrně proto, abych si mohla najít vhodného partnera a neopakovala předchozí chybu.

Dočetla jsem se, že studium těchto věd nevyžaduje nic více, než dobrou pozorovací schopnost, a tak jsem se pustila do pozorování lidiček a hledání partnera.

Seznamovala jsem se přes inzerát a pokaždé se moc těšila, až si dosadím hlavu dotyčného do tabulek a odhalím jeho skryté vlohy.

Když už mohutný zátylek jedince prozrazoval značnou sexuální aktivitu, obyčejně přišel opakovaně pozdě a jeho nedostatečně vyvinutý orgán smyslu pro čas (nachází se po obou stranách střediska smyslu pro skutečnost) potvrdil, že se jedná o člověka, který chodí všude pozdě, jeho práce nebude nikdy včas hotová, rozděluje si tak špatně čas, že se cítí ustavičně štván, pravděpodobně nemá hudební smysl a neumí tancovat. Také jeho nadmíru velké, ploché uši značí sklony k podvodu.

Jiný, ač byl snědý a černovlasý jako já, byl již od pohledu absolutní suchar, čemuž jasně nasvědčoval málo vyvinutý smysl pro vtip (nachází se na obou stranách čelní dutiny před smyslem pro krásu) a jak známo, takoví lidé bývají neustále nabručení a nespokojení. Jeho špičatá, vystupující brada je znamením šplhounství a závisti, takoví lidé jsou většinou intrikáni.

Ať už jsem hlavu dalšího inzerenta zkoumala, jak chtěla, zepředu, z profilu, i zezadu, vypadal pořád jako úchyl.

Po několikaměsíčním studiu jsem zjistila, že dával-li tvar hlavy tušit, že se jedná o inteligentního člověka a jeho stejnoměrné obočí je znamením vnitřní vyrovnanosti, nebo šlo-li o jedince, jehož měkké, vystouplé rty vypovídaly o velké dobrotivosti, téměř vždy byly tyto klady doprovázeny buď velice špičatým nosem, což je znakem jízlivosti a nepřízně (ženy s takovým nosem jsou obyčejně velké klepny), nebo nadmíru velké, masité a červené uši naznačovaly násilnickou povahu. Jinými slovy, čert se vyznej v tom, co je horší.

A tak jsem přišla na to, že jde-li člověk na hledání partnera příliš vědecky, je na nejlepší cestě zůstat sám.

Nicméně, existuje tu z hlediska fysiognomie, bez ohledu na tvar a velikost uší, brady, nosu, obočí, úst či čela, možnost, jak si skutečně přečíst člověka.

Stačí, když se mu dlouze a hluboce zadíváte do očí. Ne nadarmo se totiž říká, že oči jsou okna do duše, ale o tom si povíme příště.

Jitka Gotterová