Jitka Gotterová

Moje články

Mužský šovinismus

Ideální žena se vteřinu po ejakulaci promění v partu kamarádů a basu lahváčů.
 
 

 

 

Muži diskriminují ženu již tím, že vlastní penis.

Vrcholem pokrytectví je, že snoubenec nežádá svou nastávající o vagínu, nýbrž o ruku. Přitom je to jednoznačně vagína, o kterou se jedná. Při jejím převzetí existují u nepokryteckých národů velkolepé ceremoniály, její použití cizím mužem je uzákoněno jako důvod k rozvodu a její neposkvrněnost znamená neposkvrněnost celé ženy. Ne tedy o vagínu ženy je třeba žádat, nýbrž o její ruku, kterou na ulici líbá kde kdo, která zásnub ani nereprezentuje a přísně vzato není pro ně ani potřeba.

Proč chodím za jinými ženskými, když po technicko-libidozní stránce to máme doma nejlepší, je jasné - doma chybí dobyvatelsko objevitelská komponenta sexu.

Volání divočiny se jen tak ubránit nelze. Nyní tedy, vnitřním hlasem opět přesvědčen, rozhoduji se hnát za něčím nevídaným.

Dělám ze sebe kašpara, kecám nesmysly, přitakávám jí na věci, s nimiž z hloubi duše nesouhlasím, ohlížím se, jestli mě v této potupné situaci nikdo nevidí, nebo neslyší, směju se kecům, které mě nudí, utrácím čas i peníze, ale to mi nevadí, neboť jsem v dobyvatelském transu.

Ukul jsem obvyklou past, spočívající v nalákání dotyčné do mého bytu, pod podmínkou, že jsem jí složil skladbu na klavír, kterou bych jí rád zahrál.

Pomilovali se a on už jen přemýšlel, jak jí co nejrychleji vypakovat.

Vážné mimomanželské vztahy jsou vždy jen pro zlost.

Toliko několik ukázek z knihy Josefa Hausmanna  Mužský šovinismus.

Kniha je napsána velmi vtipně, a jak sám autor uvádí, i žena , která není úplná slepice a je schopná ztotožnit se s některými modelovými situacemi(a případně se i poučit) a přijmout toto pojetí, jako jakousi nadsázku, se rozhodně  nasměje.

Vřele doporučuji knihu přečíst a pokud ji neseženete, vygooglete si na internetu alespoň její výňatek.

Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy někteří muži chápou obsah knihy jako jakési dogma a návod na životní postoj, což je, dle mého názoru, naprostý nesmysl, a což je také případ mého bývalého manžela.

Ovlivněn touto knihou, z níž mi často před spaním předčítal, nepovažuje ženu za člověka, nýbrž za jakýsi samostatný živočišný druh vývojově na úrovni planktonu, a tak mi po několika letech bylo jasné, že bezprostředně po sexu(nejlépe i před ním) je naprosto nevhodné vyžadovat tulení, mazlení či jiné intimnosti a začnu-li konverzaci na téma „miluješ mě" ponesu si následky sama.

Vyžadovat od manžela věrnost je naprosto proti přírodě, protože chlap vlastně přišel plnit funkci ploditele, rozsévače a vzhledem k tomu, že je na světě více žen než mužů, jak by k tomu ty chudinky, co na ně žádný muž nezbyl, přišly?

A protože se v knize nepíše nic o tom, co dělat, když se můj manžel  rozhodne trénovat sexuální praktiky s jinou vdanou ženou, o čemž mi pak doma barvitě vypráví a doplňuje slovy, že rozvádět se nechce, řešila jsem to po svém.

Přestalo mě už bavit brečet každý večer do polštáře a okusovat si nehty a zapojila jsem logické myšlení, to logické myšlení, co my ženy údajně nemáme, a požádala manžela o adresu své milenky. „Ty jí chceš něco říct?" ptá se manžel. „ Ne, já chci jít někam s jejím mužem, třeba doma čučí do zdi jako já."

Párkrát jsme se sešli, byl to skvělý společník, byl vtipný, milý a přitažlivý a tak nějak jsem si dokázala představit, že bychom si ty chlapy mohly vyměnit, jemu by se u nás líbilo. Můj rychlý nápad však nebyl přijat s nadšením a kolem hlavy mi prosvištěla pivní láhev, která se následně roztříštila o lednici.

Všichni čtyři jsme pak navštívili manželskou poradnu, což byla opravdu prča(ale o tom někdy příště), kde nám byla výměna v podstatě doporučena a přesto můj manžel toto řešení zavrhl s odůvodněním: „Nevychoval jsem si tě, aby si s tebou užíval někdo jinej." Ke své milence se zachoval poněkud nekorektně a naše dětičky měly na dalších šest let kompletní rodinku.  

Pak přišel rozvod a společně trávené dny v našem domě, kdy se naše rodinka(bývalá) rozrostla o jednoho člena - milenku mého exmanžela. Vzájemně jsme se všichni respektovali(dětem jsme prostě vysvětlili, že už se nemáme rádi) a ona byla na děti velmi hodná, což jsem já ocenila přátelským chováním vůči ní a dodnes ji považuji za dobrou ženskou, které ten můj ex ve finále také hodně ublížil. Já vařila, ona myla nádobí, přály jsme si vzájemně k svátkům a narozeninám, chodili ve třech na zábavy, prostě idylka.

Jenže já byla pořád sama a už mě nebavilo dívat se na tu jejich lásku a chtěla jsem prožívat tu svoji lásku, a protože jsme neměli ani jeden peníze na to, abychom se vyplatili, navrhla jsem prodej domu a bylo po idylce. Náš milý šovinista, který je pořád nad věcí, se změnil v naprosté hovado a vyhrožoval nejprve sebevraždou, pak vraždou, za což se mi omluvil, neb to bylo prý v afektu. Odpustila jsem mu (samozřejmě ne hned, to prostě nejde).

Popadla jsem děti a dům opustila. Podařilo se mi zajistit dětem střechu nad hlavou, novou rodinu a sobě bezvadného chlapa.

Můj bývalý zatím vystřídal několik dalších partnerek a k nám se chodil, ještě tři roky po rozvodu, několikrát v týdnu najíst(je fakt, že párkrát uvařil i on pro nás) a postěžovat si. Předloni s mojí rodinou trávil i štědrý večer.

Když jsem se podruhé vdávala(mimochodem v pátek třináctého května a seznámili jsme se přes inzerát), vedl mě můj bývalý k oltáři, stejně jako mého nastávajícího vedla jeho bývalka a po obřadu jsme všichni parádně zapařili.

Ale zpět k šovinismu.

Muži šovinisté si neustále stěžují, jak se to s námi ženami nedá, jak jsme netolerantní, nemáme pochopení, jak je vlastně nutíme k pokrytectví, když hovoříme o jejich nevěrách zesměšňujeme je, jsme trapně romantické, je s námi kříž.

Ale jsme to opravdu my ženy, kdo je nutí k pokrytectví?

Já osobně rozhodně upřednostním nabídku kvalitního sexu, před sbírkou motýlů, brouků, či jiné havěti a žádný muž by u mě neobstál s řečičkama o hře na piáno(to ovšem neznamená, že je na tom něco špatného pokud o to žena opravdu stojí). Jinak se ale považuji za romantičku.

Nemám žádné předsudky, nejsem pověrčivá, jsem absolutně tolerantní, kupuji dárky milenkám, nevyžaduji kytku k svátku, vůbec by mě nenapadlo, že zvednuté záchodové prkénko by mohl být problém, naopak již dvakrát jsem zapomněla na výročí svatby, což si pokaždé uvědomím, když vidím svého muže s pugétem ve dveřích, netrvám na tom, aby chodil z práce rovnou domů, a když mi můj manžel poblil v posteli nohy, protože se s mým exmanželem ožral jako prase domácí slivovicí, nenadávala jsem, protože vím, že je to zbytečné.

Naopak můj bývalý manžel, zapřisáhlý šovinista tělem i duší, který ženami opovrhuje a neznám jedinou ženu jeho přátel, kterou by alespoň jednou nerozplakal a když se kdysi náš malý syn zeptal: „Proč nemá máma pinďoura," pravil: „Máma nemá pinďoura, protože je mrzák," skládá básně, kupuje zásnubní prstýnky(což jsem si myslela, že už se dávno nedělá, nicméně pomáhala jsem mu ho vybrat) a doma mu vyhovuje tak zvaně ženská metr, která vládne pevnou rukou.

Co se týká nevěry, měly bychom si prý my ženy, zamést před vlastním prahem, neb jsme to právě my, provokatérky, mrchy, které ty chudáčky vždycky svedou.

Tož, chlapi, přestaňte vymýšlet ty hloupé fígle, kterak tu mrchu dostat do postele a začněte s námi ženami jednat „na férovku" a my pak možná rychleji vystřízlivíme z té své naivity.

  

Já osobně si velmi vážím mužů, kteří se nestydí za své city, dají klidně svojí ženě na veřejnosti pusu, protože to tak cítí, dokáží se omluvit a vidí v každé ženě osobu jedinečnou a neopakovatelnou. Je jedno jestli je chlap romantik, nebo není a je jenom na něm, aby si našel takovou ženskou, která mu bude vyhovovat a když už si pořídí milenku, se kterou se nakonec rozhodne opustit svojí ženu, udělá to tak, aby to bylo pro všechny zúčastněné co nejméně bolestivé.

Bez chlapů by to bylo vážně zlý a patrně bychom se unudily!

A těm zapřisáhlým šovinistům, kteří jsou schopni rozdělovat ženy pouze do tří skupin podle toho, jakým způsobem přistupují k orálnímu sexu a mají potřebu ženu žádat, na místo ruky, o jejich vagínu, vzkazuji:

„Jděte k šípku i s tím svým šovinismem."

Mimochodem své životní zkušenosti zde nezmiňuji proto, že bych si přála býti politována, neb jsem si plně vědoma své vlastní blbosti, ale pouze proto, abych demonstrovala, jak je ten šovinismus postavený na hlavu.

Původně jsem o tomto psát nechtěla, ale článek vznikl na základě příspěvků v diskusi k mému článku Odložená manželka. Je mi jasné, že si patrně většina z vás bude ťukat na čelo, ale každý z nás je nějak ulítlej, nebo ne?

                                                                                                                        Jitka Gotterová

Žádné komentáře