Budu vám vyprávět příběh jednoho táty dvou malých holčiček, který své dcery již téměř tři roky neviděl a nikdo mu nepomohl, přesto, že žádal, prosil, řval...

   Jeho žena byla alkoholička, chlastala (jinak se to už ani říct nedá) čím dál víc, začala být agresivní. On byl od rána do večera v práci, aby uživil rodinu, o jejich malinké děti se starala především její matka, zatímco ona seděla v hospodě.

   Několikrát do měsíce mu tchýně volá do práce, aby ihned přijel, že se bojí o děti - přišla zase ožralá a rozmlátila všechen nábytek v bytě.

   Starší tříletá dcera se krčí v koutě, mladší je někde pod rozbitou postýlkou. Tahá jí ven a babička s dětmi utíká pryč. Opilá matka se vrhá na něj, škrábe, kouše. On vybíhá ven, musí, jinak by jí snad zabil.

   Ona vystřízliví a za dva dny opět pije, ničí.

  

   On přijíždí z práce. Tentokrát jí vezou k lékaři, jeho kolega mu pomáhá dostat jí do auta, plivla mu do obličeje, škrábe, kouše, trhá...Je nezvladatelná, pomáhá i její bratr - stážník městské policie.

   Lékař píše doporučení a pro opakující se agresivní chování v závislosti na alkoholu jí vezou do psychiatrické léčebny. Je tam pár týdnů a vrací se domů.

   On už tam nebydlí. Podává žádost o rozvod. Tchýně ho prosí, aby jí nechal děti, slibuje, že se bude dcera léčit.

   Souhlasí.

  

   Nechal jí všechno, moc toho nebylo, všechno bylo většinou zničené. Platil drahé podnájmy, za zbytek dětem kupoval oblečení, hračky, přidal peníze na nové postele (varovali ho, aby jí peníze nedával). Osm tisíc na postele použila na zaplacení pokuty, když způsobila dopravní nehodu pod vlivem( přes 2,5 promile), což on netušil, matka jí kryla.

   On jedl dvě čínské polévky denně, na víc neměl, měl přece děti.

   Po třech letech se oženil, pořídil si s manželkou dům na hypotéku a holčičky k nim jezdily rády. Matka je však začala otci vydávat pouze pod podmínkou, že zaplatí boty, zaplatil PC, zaplatil boby, kola a platil a platil a platil a už si jednoho dne řekl dost.

   Matka mu je odmítla dávat s odůvodněním, že není biologický otec, tušil to, ale měl je rád.

   Dětská lékařka potvrdila, že mají obě dcery vážné psychické problémy a nebýt babičky, patrně by dopadly děti hodně špatně. Okamžitě požádal o pomoc odbor péče o dítě, upozornil, že matka opět pije. Matka však nařídila dcerám, aby řekli, že pije otec a z toho důvodu už k němu nechtějí jezdit, bojí se ho.

   Sociální pracovnice uvěřila matce a sepsala protokol, že se závislost matky neprokázala, což ověřila při ohlášené návštěvě, načež matka ochotně ukázala i ledničku a špajsku, kde žádný alkohol nebyl.

   Požadoval řádné psychologické vyšetření dětí - nekonalo se, avšak všichni byli doporučeni do poradny pro mezilidské vztahy.

   Pracovnice poradny zjistila, že dcera nenavštěvuje již delší dobu školu a že jí hrozí opakování ročníku. Podstoupila rozsáhlá vyšetření, která prokázala vážné problémy psychosomatického původu.

   Sociální pracovnice však nevyžádala tuto zprávu, neboť návštěva této poradny je dobrovolná a nemá to tudíž na případ vliv.

   Otec požádal o pomoc FOD - pomohl už přece tolika lidem.

   Pracovníci fondu ( muž a žena) přijeli a otec jim ukázal dopis od matky, v němž odůvodňuje, že ho děti nemohou navštěvovat z důvodu dlouhodobé nemoci a telefonický kontakt není možný z důvodu poruchy mobilního telefonu matky. Když přijede za dětmi, nikdo mu neotevře, děti mu nezvedají mobily.

    Bože, je to tak ponižující, zoufalé. Už tam nejezdí, je to zbytečné.

   Slíbili, že mu pomohou. Navštívili matku, děti i přesto, že byly dlouhodobě nemocné, nebyly doma, což nikoho nezarazilo a babička též potvrdila, že alkoholik je její bývalý zeť.   

   Toto pak napsal pracovník FOD do protokolu a doplnil informací, že děti k otci jezdit nechtějí, neboť pije a v době, kdy si měl otec pro děti přijet se nedostavil, ani neomluvil (otec bohužel doma čekal až mu pracovník kontakt zprostředkuje, neboť upozornil, že již odmítá stát opětovně před zavřenými dveřmi) a děti na něj čekaly v pokojíčku nachystané a těšily se( z této zprávy se dá jen těžko posoudit, zda se fakt těšily a nebo bály táty alkoholika).

  

   Takovou zprávou pak máchala sociální pracovnice u soudu, když otec podal návrh na dohled nad výchovou (nic jiného pro děti již opravdu udělat nedokázal) a nikoho nenapadlo, že by jistě otec nežádal o pomoc FOD, kdyby o děti neměl zájem, nikoho nezarazilo, že to nebyl otec, kdo se opakovaně dostal do střetu se zákonem pod vlivem alkoholu, soudce nevyžádal opakovaně požadovaný posudek dětské lékařky, soudce a sociální pracovnice přislíbili vyžádat posudek manžela matky dětí, kterého si před necelým půlrokem vzala, neboť on je slušný člověk.

   Co také jiného může člověk čekat od soudce, od toho soudce, který je schopen vymyslet si soudní líčení, které neproběhlo ?

   A tak jednomu tátovi dvou malých holek konečně došlo, že je prostě v prdeli, že pro svoje dcery není schopen vybojovat lepší podmínky a zajistit jim lepší život. Nezbývá mu než čekat, třeba za ním přijdou až budou dospělé, ale on se toho setkání bojí, netuší, co to bude za lidi.

 

  A přitom nejvíce těmto dětem ubližují Ti, jež je údajně tolik milují.

   Babička jim pomáhá tím, že zatlouká matčinu závislost a obviní toho jediného člověka, který má o děti zájem(byť patrně nejsou jeho).

   Jejic teta jim pomáhá tak, že jim řekla  „ Až bude maminka zase opilá, utečte ke mně!".

   Jejich strýc, příslušník městské policie, nemůže vypovídat proti své sestře, a má pro ně také dobrou zprávu, většina zápisů o výjezdu policie k jejich opilé matce se ztratila.

   Kdy už konečně všichni tihle lidé otevřou oči a uvědomí si, že tahle žena nepotřebuje krýt, ale potřebuje se léčit ?

                                                                                                           Jitka Gotterová