Když byl Pavlík ještě malé děcko,

autíčko a míč, byly pro něj všecko.

 

To o papírkách neměl ani páru

a po dvoře rád tahal svojí káru.

 

No chytrý kluk to vždycky byl,

to se nechat musí,

a že prý studium práv zkusí.

 

Pak spravedlivě soudil mnoho let

a darebák se z něho nestal hned.

 

Až jednou dobrý skutek vykonal,

své přítelkyni pár papírků půjčil

a vším co měl pak ručil.

 

Ta milá žena ač ho ráda měla,

ty papírky však byly víc

a milému soudci, nezbylo už nic.

 

Tu soudce řešil ztrátu půjčkou

a splácet bylo nutné dluhy,

jako splácí je každý druhý.

 

Proč však on, soudce, by platit měl,

když jen zpátky své peníze chtěl.

 

Kdo okraden byl okrade,

cožpak je to hřích?

 

Že úplatky bral, podváděl a lhal?

Vždyť nedělal to sám.

 

Jak těžký život soudce měl,

teď přihlédněte k tomu.

 

Proč soudit jeho, proč to chtít,

suďte ty, kdo okradli ho.

 

Suďte ty, kdož papírky mu cpali,

to oni vinni jsou.

 

Jeho nechte být,

vždyť šlo mu jenom o princip.

 

Jak rád by byl zas to malé děcko,

kdy autíčko a míč, byly pro něj všecko.

                                                                                                            Jitka Gotterová